Dětská leporela, jaká svět neviděl. To budete koukat!

Dětská leporela

Zatímco jednoho mile překvapí, druhý si obvykle klepe na čelo: „Co to má být? Jaký to má smysl? Jak si může číst roční batole Draculu nebo Sherlocka Holmese?“ Inu, může. Tato dětská leporela jsou k tomu přímo stvořená.

Dětská leporela, jaká svět neviděl

Romeo a Julie Williama Shakespeara, Pýcha a předsudek Jane Austenové, Anna Karenina Lva Nikolajeviče Tolstého, Dracula Brama Stokera, Sherlock Holmes Sira Arthura Conana Doyla nebo Vánoční koleda Charlese Dickense.

Všechna ta díla znáte.

Kontrolní otázka: Kolik vám bylo, když jste je četli?

Jestli odpovíte 9, tak to vypadá, že jste se v dětství docela nudili. Asi jako spisovatelka a novinářka Tereza Brdečková, která v dětství sedávala polomrtvá nudou u prarodičů na zahrádce a četla kde co, i když tomu vůbec nerozuměla – od Moliérových komedií až po Kafkův Zámek, jen aby ubíjela čas, jak uvedla v knize Ženy, které čtou, jsou nebezpečné.

Ale zpátky ke klasikům. Dokážete si představit, že byste je četli ani ne dvouletým dětem?

Dětská leporela, jaká svět neviděl

Ve Spojených státech amerických začala vycházet dětská leporela v edici nazvané A BabyLit Counting Primer. Jde o díla klasických autorů světové literatury. Jsou upravená tak, aby byla přijatelná pro batolata. Autorkou knížek je Jennifer Adams, obrázky kreslí Alison Oliver.

Leporela jsou pro děti od 1 roku do 3 let.

Čtete správně, od 1 roku do 3 let. A jakkoli to zní podivně, bude vám to znít ještě podivněji. Autoři tvrdí, že jde o „sérii knih pro brilantní miminka“. Že „malou slečnu Austenovou“ nebo „malého pána Shakespeara“ prostě musíte mít, pokud patříte mezi „rodiče, kteří se vyznají“. A že knížky mají uvést vaše mrňata do světa klasické literatury.

Leporela, jaká svět neviděl

Byla jednou jedna Jana

Jak taková knížka vypadá uvnitř? Tak třeba Jana Eyrová: Na první straně je veliká číslice 1 a naproti ní obrázek Jany Eyrové. Na dalších stranách jsou 2 kufry a 3 svíčky. U obrázku se svíčkami se navíc píše, že „je nebezpečné, aby svíčka hořela i v noci“. Pokud znáte příběh Jany Eyrové, tak vám to dává smysl – ano, chápete to správně, od rodičů se očekává, že příběh znají, takže ho můžou dítěti vyprávět, zatímco mrňata si prohlížejí obrázky.

Leporela, jaká svět neviděl

Zákazníci v zahraničí si tato dětská leporela vychvalují. „Jsou krásná, pestrobarevná, ideální pro každého, kdo miluje literaturu!“ shoduje se většina. Jsou ale i tací, kterým se vůbec nelíbí: „Co je to za svět, ve kterém potřebujeme zjednodušovat Pýchu a předsudek nebo Draculu?“ rozčilují se zákazníci v diskuzích zahraničních e-shopů.

A co si o knížkách myslíte vy? Mně se nápad líbí. Možná jsem naivní, ale dokážete si představit, že svému prckovi vyprávíte o oblíbené postavě z knížky, a když vyroste, dáte mu/jí do ruky Charlese Dickense a řeknete: „Vzpomínáš na pana Vydřigroše? Tady, přečti si o něm.“ Pak je ale otázka, jestli by nebylo lepší předčítat dětem rovnou z originálu.

Leporela, jaká svět neviděl

Už jednou vzpomínaná Tereza Brdečková by na to téma mohla vyprávět. Otec i maminka jí předčítali před spaním například Erbenovu Kytici, to jí nebyly ani čtyři roky, a později ji tatínek zásoboval Andersenovými pohádkami ve starorakouském vydání pro dospělé nebo příběhy Josefa Haise Týneckého, kde se brouci i mravenci chovali jako lidé. „Nebylo to tak špatné. Četba knih pro dospělé sic působí dětem malá traumata, ale také rozšiřuje obzory a ukáže jim hned na začátku, že svět je plný věcí, jimž sice nerozumíme, ale přesto se jimi můžeme zabývat,“ uvedla spisovatelka v knize Ženy, které čtou, jsou nebezpečné.

Přečtěte si: Životní příběh Alberta Einsteina v obrázkové knize pro děti

Site Footer