Zatímco jednoho mile překvapí, druhý si obvykle klepe na čelo: „Co to má být? Jaký to má smysl? Jak si může číst roční batole Draculu nebo Sherlocka Holmese?“ Inu, může. Tato dětská leporela jsou k tomu přímo stvořená.
Romeo a Julie Williama Shakespeara, Pýcha a předsudek Jane Austenové, Anna Karenina Lva Nikolajeviče Tolstého, Dracula Brama Stokera, Sherlock Holmes Sira Arthura Conana Doyla nebo Vánoční koleda Charlese Dickense.
Všechna ta díla znáte.
Kontrolní otázka: Kolik vám bylo, když jste je četli?
Jestli odpovíte 9, tak to vypadá, že jste se v dětství docela nudili. Asi jako spisovatelka a novinářka Tereza Brdečková, která v dětství sedávala polomrtvá nudou u prarodičů na zahrádce a četla kde co, i když tomu vůbec nerozuměla – od Moliérových komedií až po Kafkův Zámek, jen aby ubíjela čas, jak uvedla v knize Ženy, které čtou, jsou nebezpečné.
Ale zpátky ke klasikům. Dokážete si představit, že byste je četli ani ne dvouletým dětem?
Ve Spojených státech amerických začala vycházet dětská leporela v edici nazvané A BabyLit Counting Primer. Jde o díla klasických autorů světové literatury. Jsou upravená tak, aby byla přijatelná pro batolata. Autorkou knížek je Jennifer Adams, obrázky kreslí Alison Oliver.
Leporela jsou pro děti od 1 roku do 3 let.
Čtete správně, od 1 roku do 3 let. A jakkoli to zní podivně, bude vám to znít ještě podivněji. Autoři tvrdí, že jde o „sérii knih pro brilantní miminka“. Že „malou slečnu Austenovou“ nebo „malého pána Shakespeara“ prostě musíte mít, pokud patříte mezi „rodiče, kteří se vyznají“. A že knížky mají uvést vaše mrňata do světa klasické literatury.
Byla jednou jedna Jana
Jak taková knížka vypadá uvnitř? Tak třeba Jana Eyrová: Na první straně je veliká číslice 1 a naproti ní obrázek Jany Eyrové. Na dalších stranách jsou 2 kufry a 3 svíčky. U obrázku se svíčkami se navíc píše, že „je nebezpečné, aby svíčka hořela i v noci“. Pokud znáte příběh Jany Eyrové, tak vám to dává smysl – ano, chápete to správně, od rodičů se očekává, že příběh znají, takže ho můžou dítěti vyprávět, zatímco mrňata si prohlížejí obrázky.
Zákazníci v zahraničí si tato dětská leporela vychvalují. „Jsou krásná, pestrobarevná, ideální pro každého, kdo miluje literaturu!“ shoduje se většina. Jsou ale i tací, kterým se vůbec nelíbí: „Co je to za svět, ve kterém potřebujeme zjednodušovat Pýchu a předsudek nebo Draculu?“ rozčilují se zákazníci v diskuzích zahraničních e-shopů.
A co si o knížkách myslíte vy? Mně se nápad líbí. Možná jsem naivní, ale dokážete si představit, že svému prckovi vyprávíte o oblíbené postavě z knížky, a když vyroste, dáte mu/jí do ruky Charlese Dickense a řeknete: „Vzpomínáš na pana Vydřigroše? Tady, přečti si o něm.“ Pak je ale otázka, jestli by nebylo lepší předčítat dětem rovnou z originálu.
Už jednou vzpomínaná Tereza Brdečková by na to téma mohla vyprávět. Otec i maminka jí předčítali před spaním například Erbenovu Kytici, to jí nebyly ani čtyři roky, a později ji tatínek zásoboval Andersenovými pohádkami ve starorakouském vydání pro dospělé nebo příběhy Josefa Haise Týneckého, kde se brouci i mravenci chovali jako lidé. „Nebylo to tak špatné. Četba knih pro dospělé sic působí dětem malá traumata, ale také rozšiřuje obzory a ukáže jim hned na začátku, že svět je plný věcí, jimž sice nerozumíme, ale přesto se jimi můžeme zabývat,“ uvedla spisovatelka v knize Ženy, které čtou, jsou nebezpečné.
Přečtěte si: Životní příběh Alberta Einsteina v obrázkové knize pro děti
Bobi na sítích: