Málokterá dětská kniha umí to, co Jakub a babí léto. Jeho autorka kdysi řekla: „Nauková věc musí být pro malé dítě především živá knížka, mít hrdinu, atmosféru.“ Poznejte Milenu Lukešovou a její nenapodobitelné knihy pro děti.
Tak jiné, tak hezké
Babí léto, ten magický čas mezi létem a podzimem, ve kterém vychází jedna krásná kniha za druhou. Jakube, Jakoubku, tak ses nám přeci jen vrátil. Po tolika letech! Nenápadnou obrázkovou knihu Jakub a babí léto si oblíbily děti po celém světě už v 70. letech minulého století. Jak jen to ta Milena Lukešová dokázala?
Jak to celé začalo
Představte si, že se píše rok 1961 a devětatřicetiletá Milena Lukešová začíná pracovat jako redaktorka ve Státním nakladatelství dětské knihy, pozdějším Albatrosu.
„Bývalo zvykem, že knihkupci, rodiče a snad i další lidé, kteří měli malé dítě zásobovat knížkami, počítali se dvěma typy, jimiž by malý zájemce mohl být uspokojen: s leporelem a pohádkou,“ dočítám se v profilu autorky, který vydal v roce 1982 Klub mladých čtenářů Albatrosu. Vymyslet něco jiného než pohádku nebo leporelo, to byl pro tehdejší autory dětských knih těžký úkol. Milena Lukešová si však věděla rady.
Tichý pracant
Tato sympaticky zarputilá, introvertní dáma, jak o ní promluvila v rozhovoru pro Český rozhlas její dlouholetá kolegyně Milada Matějovicová, pracovala řadu let na překladu knihy Od dvou do pěti. Podnikala tutéž práci jako autor – naslouchala dětem, sbírala jejich výroky a vytrvale hledala české ekvivalenty.
Díky této hluboké práci pak došla k závěru, který změnil československou dětskou knihu navždy. Zjistila, že pro děti je nutné tvořit daleko autentičtěji. Jako by to, o čem zrovna čtou, zároveň prožívaly. Všemi smysly. Že kniha musí mít atmosféru, musí být živá. Musí být napsaná jazykem dětí a musí být docela jinak ilustrovaná. „Dítě má rádo obrázky, může si je samo prohlížet. Ale co k těm obrázkům? Hrst říkadel jako v leporelech? Pohádkový příběh? Co kdyby se podařilo najít ještě jiný typ publikace?“ píše se dále v profilu autorky.
Ať žije obrázková kniha!
Netrvalo dlouho a Milena Lukešová začala vytvářet s výtvarníkem Janem Kudláčkem sérii čtyř obrázkových knih, v nichž byla ilustrace stejně důležitá, ne-li ještě důležitější než text.
Text se chová jako ponorná řeka, stahuje se do pozadí, aby mohl mluvit obraz.
Milena Lukešová
Jan Kudláček proto musel potlačit svůj svobodný výtvarný projev, aby vyšel z předem promyšleného námětu autorky a dotvořil celek.
„Vždycky se mi zdálo, že odsuzujeme-li v knížkách pro nejmenší ilustrační doprovod k pouhému zdobičství, zůstává tu z tvůrčí potence ilustrátora zbytečně mnoho ladem, co by jinak mělo a mohlo k dítěti mluvit,“ uvedla autorka.
Jen to obtáhnout
Milena Lukešová evidentně věděla, co chce, a také si za tím šla. Někdy to byly přímo komické situace, vzpomínala Milada Matějovicová v Českém rozhlase:
„Ona měla přesnou představu, jak má knížka vypadat. Ale protože výtvarníci jsou také originální osobnosti, tak to bylo vždycky dohadování, a okřídlenou se stala její věta: ‚Já to úplně vidím, jen to obtáhnout!‘ Takže kolega z výtvarné redakce Zdeněk Mlčoch říkal: ‚Tak si to obtáhni!‘ Ale výsledkem diskusí byla knížka, která stála za to.“
Jakub a babí léto
Milena Lukešová tak vymyslela knihy, jaké si zamilovali čtenáři u nás i v zahraničí. Vyšly v mnoha překladech a dodnes jsou nesmírně oblíbené. Jakub a babí léto je jednou z nich.
„Naučný výklad o podzimu nikdy nezaplní nitro dítěte tak silnými pocity; prožitek podzimu daleko přesněji zakotví v jeho vědomí, je-li sugestivně předáván dětským hrdinou, s nímž se může ztotožnit,“ napsal o Jakubovi už v roce 1977 literární kritik Miroslav Tmé.
Jak se na správnou obrázkovou knihu sluší a patří, textu je v ní pomálu. Jakub a babí léto má pouhopouhých 228 slov, ale každé z nich je důležité, perfektně zvolené.
„Ona se nikdy čtenářům nepodbízela. Což je zvlášť u knížek pro malé děti náročné, protože často autor, pokud není talent formátu Jana Skácela nebo Pavla Šruta, má tendenci sklouznout do ňuňání, ťuťání, najednou jsou okouzleni tím, ó, jak je to krásné v dětství – což je přesně to, co děti spolehlivě odpuzuje. A tomu ona nikdy nepropadla,“ dodala Matějovicová.
Milovaná autorka
Milena Lukešová kdysi prohlásila, že když píše pro děti, je sama sebou a dobře se jí dýchá. Její syn zas o ní řekl, že se dokázala dívat na svět dětskýma očima, a tak není divu, že si knížky Mileny Lukešové čteme s velkou chutí i dnes. Ty obrázkové obvykle řadíme do kategorie pro děti od 3 do 5 let, ale kdo říká, že je nemůžou číst už děti dvouleté? A také si je „čtou“ a prohlížejí. A jak rády…
Bobi na sítích: