„Pociťuji plnou neschopnost hudebně vyjádřit horu cukrovinek,“ napsal před mnoha lety svému bratru Modestovi Petr Iljič Čajkovskij. Slavný hudební skladatel si v tom okamžiku nevěděl rady s baletní inscenací Louskáček.
Divadelní inscenace Louskáček vznikla podle povídky Louskáček a Myší král, kterou napsal německý spisovatel E. T. A. Hoffmann. Balet měl premiéru v prosinci roku 1892 v Mariinském divadle v Petrohradu.
Příběh se v různých knižních vydáních mírně liší, ale podstata zůstává stejná. Vypráví o dívce, které o Štědrém večeru přinese hodný strýček Drosselmeyer dřevěného louskáčka.
Její bratr panáčka poškodí, dívka ho proto uloží do postýlky a sama usne pod vánočním stromkem. V noci se jí zdají prapodivné sny – louskáček oživne, porazí zlého Myšího krále, promění se v krásného prince a dívku provede kouzelnou zemí…
Historie baletu Louskáček
Baletní inscenace, která příběh proslavila, se za více než 100 let mnohokrát proměnila, ale pořád je velice oblíbená. Každé Vánoce ji hrají divadla po celém světě!
S nápadem vytvořit balet přišel ředitel carských divadel I. A. Vševoložskij. Napsal stručné libreto a počátkem roku 1891 dílo u Čajkovského objednal.
Do práce se zapojil i libretista a choreograf Marius Petipa, který vytvořil scénář a připravil Čajkovskému přesné pokyny pro práci. Tak přesné, že například požadoval, aby vánoční strom v prvním jednání rostl na čtyřicet osm taktů.
Oba pánové pracovali s příběhem, který převyprávěl Alexandr Dumas starší, protože původní verze od E. T. A. Hoffmanna jim připadala příliš hrůzostrašná.
Ač dnes patří Louskáček k nejhranějším baletům, nebyla jeho premiéra přijata kritikou zrovna nadšeně. Psalo se o „podívané, která se hodí pro jarmareční představení“, o nepříjemné a bezbarvé hudbě a ledabyle vytvořené variaci.
Prvního zahraničního uvedení se Louskáčkovi dostalo v pražském Národním divadle. V roce 1908 ho nastudoval Achille Viscusi, jedna z klíčových postav českého baletu. (Více o historii baletního představení byste našli přímo v divadelním programu Národního divadla moravskoslezského.)
Máte-li chviličku, ochutnejte něco málo z kouzelných skladeb Petra Iljiče Čajkovského. Jedna z nejoblíbenějších se jmenuje Pas De Deux. Velice známý je také Valčík květin. A máte-li času trochu více, podívejte se na celé baletní představení z Mariinského divadla v Sankt Petěrburku, kde měl kdysi dávno Louskáček premiéru.
Louskáček v českých knihách
Mezi nejdůležitější česká knižní vydání Louskáčka a Myšího krále patří to z roku 1924, které ilustroval Artuš Scheiner. Jeho krásné obrázky, trvale uložené ve Fondu ilustrací a grafik v Národním muzeu, znají lidé po celém světě.
Další krásný Louskáček vyšel v letech 1964 a 1969. Podle E. T. A. Hoffmanna a Alexandra Dumase příběh převyprávěl František Petřík. Knížka vyšla v edici Balety a ilustrovala ji Dagmar Berková.
V roce 2013 se v českých knihkupectvích objevil původní příběh E. T. A. Hoffmanna Louskáček a Myší král s ilustracemi Mariny Richterové. V nakladatelství Pikola pak ještě vyšel Louskáček s obrázky nizozemské výtvarnice An Leysen, která ilustrovala řadu klasických pohádek z celého světa – Malenku, Babu Jagu i Pinocchiův sen. Už jste je viděli? A nakladatelství Albatros vydalo knížku pro dívky: Louskáček a já, klasický vánoční příběh trochu jinak.
Je libo Louskáčka v angličtině?
O Louskáčkovi a o několika různých zahraničních vydáních příběhu se kdysi rozepsala také americká blogerka Danzel na svém blogu Silver Shoes & Rabbit Holes. Odkaz už bohužel nefunguje, ale v koláži, kterou tehdy vytvořila, je dobře vidět, kolik toho o Louskáčkovi vyšlo.
Tip: Milujete-li papírová divadélka nebo panenky, sežeňte si třeba The Nutcracker Ballet: A Book, Theater, and Paper Doll Fold-out Play Set. Spolu s knížkou tak dostanete i papírové divadélko s více než 35 loutkami.
Mezi knížkami, které tehdy Danzel zmínila, mi chyběla jediná: Tallulah’s Nutcracker od Marilyn Singer. Ilustrovaná knížka pro děti vypráví o holčičce, které se splní sen – vystupuje v baletu Louskáček.
Jak pochopit baletní představení
Kamarádka mi kdysi napsala, že jí balet připadá příliš abstraktní. Nikdy nechápe, co se na jevišti děje. Moje rada: Vždycky je lepší, když si před baletním představením přečtete knížku, abyste věděli, o čem ten příběh vlastně je.
A můžete jít i více do hloubky.
V knihovně jsem objevila Baletní příběhy, které převyprávěla Barbara Newman a ilustrovala Gill Tomblin. Srozumitelnou formou dětem představují pět baletních příběhů: Šípkovou Růženku, Giselle, Coppélii, Labutí jezero a Louskáčka.
Konečně tomu rozumím!
Díky té knížce porozumíte skrytým významům baletního představení – jak moc je důležitá hudba, co vyjadřuje pantomima tanečníků nebo jejich kostýmy. Z poznámek, které jsou v knize, vybírám ty nejzajímavější.
Poznámka k hudbě: V úvodní scéně podbarvují rozruch a hlasité hry dětí dětské hudební nástroje jako trumpeta, dětský bubínek a malé činely. Dutý zvuk louskáčku představuje řehtačka.
Tanec sněhových vloček: Díky ostrým pózám a klouzavým krokům s mnoha otočkami působí tanec sněhových vloček téměř ledově. Tanečnice se často pohybují tak rychle, že vypadají jako skutečný sníh poletující ve větru.
Šťastný konec: V různých provedeních se konec baletu liší. Klárka například odjíždí do budoucnosti na stříbrných saních. Jindy se probouzí v postýlce a zjistí, že vše byl jen sen.
Louskáček ve filmu
V roce 2018 vznikl celovečerní hraný film Louskáček a čtyři říše. „Čím mladší divák, tím lepší pro něj Louskáček bude,“ okomentoval snímek jeden z fanoušků Česko-Slovenské filmové databáze. „Je to pohádka především pro dětské oči, pořád se v ní něco děje, děti se nudit nebudou. Dospělé může zajmout hezká kouzelná atmosféra, bohatá výprava, herci, hudba citující Čajkovského a pěkné baletní číslo.“
Poslední aktualizace: 7. 8. 2021
Bobi na sítích: