„Co budeme dneska dělat?“ zeptala by se naše dvouletá neteř. A Markéta Vydrová by jí odpověděla: „Malovat Malého prince!“ Jedna z nejšikovnějších českých výtvarnic ilustruje slavné dílo světové literatury. Podívejte se, jak bude vypadat.
„Doufám, že pan Exupéry mi tam shora tiše dává své svolení a požehnání a nezlobí se, že jsem si dovolila vzít do ruky štětec a barvy a pokouším se vzdát hold tomu, co očím zůstává skryto a co můžeme vidět jen svým srdcem,“ píše ilustrátorka.
Na přání vydavatele prozatím uveřejnila jen několik málo ilustrací. Prohlédnout si je můžete třeba na jejím blogu. Knížka by měla vyjít ještě letos na podzim v nakladatelství Triton.
Markéta Vydrová začala malovat 11. února. Po šesti dnech uvedla na Facebooku: „Mám denně hroznou trému, ale baví mě to tak, že vzrušením skoro nedýchám. Zvláštní kombinace pocitů — bázeň a bezmezné nadšení.“ Její nadšení trvá i po téměř půl roce.
Je to mystické
„Baví mě to šíleně, to se ani nedá popsat. Každé téma, které v knize zrovna ilustruji, ke mně nějak osobně přichází, je to velmi pozoruhodné až mystické, jako bych očima Malého prince měla možnost nahlížet na všechny ty polohy srdce a duše, radosti i žaly, někdy snad všechen smutek světa a jeho tíhu,“ popsala Markéta Vydrová.
Obrázky maluje kombinovanou technikou, při níž nejvíce používá akvarel, jen zřídka tempery. „Pak je tam trochu speciálního hraní s barvami, které je mým soukromým tajemstvím, trošku pastelek a v některých okamžicích sahám i po jemné perokresbě,“ prozradila ilustrátorka.
Zprvu se bránila Malého prince ilustrovat. Knihu i autora má v dokonalé úctě a navíc jí připadalo, že žádné ilustrace, byť by byly sebekrásnější, se nikdy nevyrovnají těm původním. Měla však bezvýhradnou podporu nakladatele, a tak začala malovat.
„Vnímám Malého prince jako pro mě naprosto podstatnou symboliku čistoty a lásky, a když si ho mám s něčím spojit, tak s vnitřní svobodou bez hranic, která je současně ohleduplná ke svobodě druhých,“ dodala ilustrátorka.
Markéta Vydrová není jedinou českou výtvarnicí, která kdy Malého prince ilustrovala. Vůbec poprvé vyšel česky s obrázky Heleny Zmatlíkové, později knihu ilustroval také Vladimír Fuka. Všechna vydání byste si mohli prohlédnout třeba v soukromé sbírce paní Marie.
Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.
Liška k Malému princi
Sbírá Malého prince. S láskou
Marie sbírá Malého prince od podzimu 2009. Má téměř 900 knih v nejrůznějších jazycích, třeba i v romštině. Je jeho velkou obdivovatelkou i znalkyní.
„Díky tomu, že pro tento titul skončila v loňském roce platnost autorsko-právních omezení, je nabídka různých vydání a také překladů velmi široká, a to nejen u nás. Například v Turecku loni vydali 29 různých překladů,“ zmínila Marie.
Za nejhodnotnější český překlad považuje ten původní z roku 1959 od Zdeňky Stavinohové. „Pouze v něm je pro mne ta nejzásadnější věta z celé knihy formulována tak, jak jsem s ní vyrůstala: ‚Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal,‘“ uvedla sběratelka.
Klenot v pomačkaném sáčku
Lidé si většinou myslí, že Malý princ vyšel poprvé ve Francii. Omyl, první vydání z roku 1943 je americké. Ve Francii vyšel Malý princ až o tři roky později.
Jak napsal Mik Herman v článku Tajemství Malého prince, může za to druhá světová válka, před kterou musel Saint-Exupéry odejít do USA:
„Byl duben 1943. Nedlouho před tím, než Saint-Exupéry z USA odletěl, přišel ke své přítelkyni Silvii Hamiltonové a dal jí hnědý a pomačkaný sáček se slovy: ‚Rád bych vám něco nádherného dal, ale to je všechno, co mám.‘ Uvnitř byl rukopis a Saint-Exupéryho ilustrace Malého prince, které od roku 1968 vlastní The Morgan Library and Museum.“
Fascinující chvíle s rukopisem
„Musím se maličko pochlubit,“ napsala mi sběratelka Marie. „Na začátku května jsem byla v New Yorku a v Morganově knihovně jsem si vyjednala, aby mi rukopis zpřístupnili.“
V badatelně zažila fascinující chvíle: „Byť mám doma knižně vydaný reprint, byl to pro mne nesmírně silný zážitek — na stole před vámi leží listy rukopisu, dotýkáte se stejného papíru jako pan Saint-Exupéry. Dnes už vím, který list je psaný tužkou, který je politý, kde je kousek opálený od jeho cigarety…“
Máte-li slabost pro Malého prince, mrkněte se třeba na tyto hrnečky. Vystřihněte a poskládejte si bedýnku pro beránka. Podívejte se po Malé princezně od slovenského spisovatele Jána Uličianského…
… nebo mi napište, čím jste si naposledy udělali radost. Jen tak. Sdílená radost rovná se větší radost. A až mi napíšete, proklikáte se všemi odkazy a objevíte tu spoustu roztomilých cingrlátek, co přitahují a člověku nedají spát, vypněte počítač — cvak! a jděte se podívat ven. Nebo se docela pomaloučku projděte ke studánce…
Přečtěte si: 3 důvody proč číst pohádky Beatrix Potterové
Bobi na sítích: