Ty knížky byly veliké, ale neskutečně křehké. Z každé stránky na nás vyskočily rozevírací obrázky. Dlouho nevydržely, to dá rozum, neohrabanýma rukama jsme je v dětství poničili, ale působily na nás silně. Pop-up knihy! …
Teta Bobina. Tak mi říkají moje dvě neteře. Pořád jim nosím nějaké knížky. Už by si mohly otevřít vlastní knihkupectví. Buď jak buď, to důležité vědí obě dvě cácorky odmalička — že teta Bobina je jen jedna. Vždycky jim přinese ty nejlepší knížky na světě! ♥
Bobi na sítích: