Dášeňka. Pro děti (drobet) protrpěl Karel Čapek

Obálka knihy Dášeňka

Když se to narodilo, bylo to takové bílé nic. Ale když to bylo větší, došly Karlu Čapkovi nervy. „Nic platno, Dášo, budeš muset jít,“ řekl (dozajista) a předal tu nezbednou psí holku Vančurovi. A jak to bylo dál? Inu, za dva týdny byla Dášeňka zpět, doma u Čapků.

Pozor, zlý pes!

„Prý dávala všem zabrat,“ směje se Tereza Jirmanová, průvodkyně v Památníku Karla Čapka na Strži ve Staré Huti u Dobříše, kam jsme se vydali, abychom si tu neposlušnou psí kamarádku připomněli.

Chválabohu, oddychl si člověk, to psisko mizerné tam nejspíš usnulo, dá aspoň na chvíli pokoj.

Karel Čapek, Dášeňka

Sám Karel Čapek o Dášeňce napsal:

„Rozkouše jednoduše všechno, nač přijde, zejména proutěný nábytek, smetáky, koberce, anténu, střevíce, štětku na holení, fotografické potřeby, škatulky sirek, provázky, květiny, mýdlo šaty, a zejména knoflíky; račte uznat, že to je na takové zvířátko slušný výkon.“

Ilustrace z knihy Dášeňka

Tedy takový dáreček bychom doma nechtěli.

Ovšem papírovou Dášeňku

… tu berem.

Dášeňka čili život štěněte

Jde o Čapkovu druhou dětskou knihu a jednu z nejoblíbenějších knížek českých dětí. Je to klasika, známe ji všichni: příběh psíka a jeho pána, který vnímal snad jako nikdo jiný, že když se umíme radovat z docela obyčejných věcí, jako je třeba soužití člověka s neposedným štěnětem, víme, co je štěstí.

Karel Čapek knížku nejen napsal, ale také nakreslil a fotografoval. Veselé a zároveň poučné momentky ze života Dášeňky jsou tedy doplněné o autorovy nezaměnitelné ilustrace, fejeton Jak se fotografuje štěně („Řeknu to rovnou: špatně.“), velkorysou fotografickou přílohu a nakonec Pohádky pro Dášeňku, aby tiše seděla.

Podpis Karla Čapka na obálce knihy Dášeňka
9. vydání v Albatrosu a Čapkův podpis u hřbetu knihy

Poprvé knížka vyšla už v roce 1933 a možná si ještě budete pamatovat na Večerníček z roku 1979, který režíroval Břetislav Pojar. Povídání o neposlušném štěněti foxteriéra tehdy namluvil Martin Růžek.

Jistě si také vzpomenete, že sotva se Dášeňka naučila chodit, zkoušela běhat, skákat, pelášit, sprintovat, ale i padat, kutálet se nebo metat kotrmelce. Takže zatímco její páníček Karel Čapek počítal rozbité květináče a rozcupované koberce, Dášeňka radostně objevovala svět.

Ilustrace z knihy Dášeňka

„Někdy se udělalo v domě takové zvláštní ticho, Dášeňka byla někde v koutě tichá jako pěna; chválabohu, oddychl si člověk, to psisko mizerné tam nejspíš usnulo, dá aspoň na chvíli pokoj,“ píše Karel Čapek.

„Za nějaký čásek je to ticho už drobet podezřelé; člověku to nedá a jde se podívat, cože je Dášeňka tak dlouho klidná. Dášeňka se vítězně zvedá a vrtí ocáskem: pod ní jsou cucky a třísky něčeho, na čem se už nedá poznat, co to vlastně bylo. Myslím, že to byl kartáč.“

Ilustrace z knihy Dášeňka

S Dášeňkou na Strži

Představte si, skutečná Dášeňka tady, na Strži ve Staré Huti u Dobříše, nikdy nebyla. „Čapkovi ji měli vždy jen doma na zahradě ve Vinohradech,“ říká Tereza Jirmanová. Přesto má zde, v bývalém Čapkově letním sídle, svůj vlastní patník (vypadá jako pomníček).

A také jí věnovali část expozice.

Dětem by se jistě líbil analogový Dášenčin běh s přemetem (natočila jsem vám ho na video ↓), loutky, razítka a naučné stezky v okolí Strže. Ty jsme bohužel nevyzkoušeli, místo toho jsme poslouchali fejetony a glosy Karla Čapka, které v den naší návštěvy předčítal na zahradě vily herec Petr Kostka.

Dášeňka a její běh s přemetem ↑

Zajeďte si tam i vy. Můžete se projít po celém Čapkově letním sídle, obdivovat jeho pracovnu nebo zahradu, o kterou tak často a rád pečoval. My už se těšíme, až se zas jednou budeme moci podívat také do vily bratří Čapků na Vinohradech. Věříme, že i tam to bude zážitek.

Přečtěte si také: Jak Vojtěch Kubašta k Disneymu přišel

Aktualizace: 14. 8. 2021

Site Footer